Jeden sběratel k nám přinesl do prodeje kolekci devíti secesních váz – „loetzovek“. Zpočátku jsme vůči nim projevili značnou nedůvěru, jako pravá nám připadala jenom jedna.
Po podrobnějším prohlížení jsme ale za pravé začali považovat ještě další dvě. Chtěli jsem se vyhnout blamáži a tak jsme zanesli celou kolekci do Uměleckoprůmyslového muzea. Doktorka Brožková a doktor Hlaveš se vázám věnovali opravdu pozorně. V klidu depozitáře se porovnávaly naše vázy s vázami UpM. Porovnávaly se tvary, dekory, sklovina, dna a hrdla. Porovnával se „pocit, když to má člověk v ruce“. Výsledek byl překvapivý: za pravé původní „loetzovky“ byly prohlášeny ty tři, kterým jsme sami věřili a ještě dvě další. Ze zbývajících čtyř byly dvě určeny jako „určitě nové“ a dvě „nejspíš nové“. Poučení, které z toho plyne:
1. Určovat secesní sklo bez opravdu velkého souboru vzorků je velmi riskantní. Můžete být příliš přísní, nebo naopak nepoznat nové sklo.
2. Vázy nejsou jenom dvou druhů – původní a nové. Jsou tří druhů – původní, nové a obtížně určitelné.
Není to ani dobře ani špatně. Tak to prostě je.