Konceptuální zobrazení
Princip konceptuálního, schematického zobrazení jsme si demonstrovali na příkladu mapy. Mapa podává informace jiným způsobem než fotografie nebo iluzivní obraz a je třeba ji vnímat v jiném režimu. Mapa je soustavou znaků, z nichž některé jsou pro nás intuitivně srozumitelné, zatímco na jiné se musíme podívat do legendy. Informace, kterou z mapy získáváme, vzniká z významu znaků, nikoli z jejich podoby. Není důležité, jakou značku má třeba kostel, jestli je to malý domeček s věžičkou nebo křížek s kolečkem, je důležité, že ta značka znamená kostel, a my tedy víme: toto je kostel. Nikoli takto vypadá kostel.
Toto je faraon. A jen trochu jiné schéma znamená: Toto je velitel, nebo toto je bojovník, nebo toto je otrok. Toto je Kristus, pak dvanáct skoro stejných postav. Není důležité, jak vypadají nebo jak jsou rozmístěny v prostoru kolem Krista. Toto je dvanáct apoštolů. Picassovy portréty jsou také schématem. Toto jsou oči Gertrudy Steinové. Nikdo si nemůže myslet, že portrétem Ambroise Vollarda chtěl Picasso zachytit, jak vypadá Ambrois Vollard. Picasso nenamaloval Vollardova oční víčka, namaloval jen jejich tíhu, namaloval masitost nosu a pokleslost rtu. Nenamaloval, jaké má sako, ale že má sako. Toto je Ambrois Vollard.
(Michael Třeštík, Umění sbírat umění – Guerilia writing about art, nakl. Gasset 2011)