Potíže realismu
Pojem realismus je intuitivně jasný: na realistickém obrazu věci vypadají jako ve skutečnosti nebo téměř jako ve skutečnosti. Hebká srst koní, orosené džbány, lesklé oči psů, třpytivé šperky, zadumané tváře. Realistická zobrazení se nesnaží o to, abychom byli spleteni, abychom podlehli iluzi, že se díváme na nějakou skutečnost, to už víme. O co tedy usilují? Bylo by pohodlné, kdybychom mohli dlouhodobě obstát se zjednodušením, které jsme použili v části o vidění a vnímání: realistická zobrazení usilují o to, aby zrakový vjem vyvolaný zobrazením se co nejvíce podobal zrakovému vjemu vyvolanému skutečností, kdyby ta skutečnost byla před námi. Ono to tak ale zjevně není. Ze zkušenosti totiž víme, že jako realistické zobrazení vnímáme nejen pečlivě a podrobně vypracovanou malbu, ale překvapivě i jednoduchou černobílou kresbu nebo grafiku, přestože skutečnost rozhodně není ani jednoduchá, ani černobílá.
(Michael Třeštík, Umění sbírat umění – Guerilia writing about art, nakl. Gasset 2011)