Perspektiva
Perspektiva je pro mě historicky poněkud tajuplná instituce. Tvrdí se, že ji vynalezli Leon Battista Alberti a Philippo Brunelleschi a je o tom spousta literatury. Není mi ale úplně jasné, co na ní mohli vynalézt. Antických maleb se zachovalo málo, ale na všech je perspektiva užita. Pravda, poněkud intuitivně, ale pro splnění iluzivního účelu zcela postačujícím způsobem. Ví se například, že Euklidés kolem roku 300 před naším letopočtem říkal, že obraz předmětu na očním pozadí je tím menší, čím víc je předmět vzdálen. To je poměrně přesná definice perspektivy. Kdyby Euklidés chtěl, třeba že by ho o to někdo z přátel malířů požádal, jistě by mezi řečí na kousek papyru načrtl perspektivní pravidla přesně a doslovně. On uměl řešit daleko komplikovanější matematické a geometrické problémy, než je podobnost trojúhelníků, na které celá perspektiva stojí. Mezi Euklidem a Brunelleschim žila ještě spousta jiných matematiků, geometrů a astronomů, kteří podobnost trojúhelníků zvládali. Je tedy otázkou, jestli by místo o Brunelleschiho vynálezu perspektivy nebylo vhodnější mluvit o tom, že se prostě zase začala malířům víc hodit, že byla rychle pochopena jako významný iluzivní prostředek a přesněji domyšlena. Například Albertim a Brunelleschim.
(Michael Třeštík, Umění sbírat umění – Guerilia writing about art, nakl. Gasset 2011)