Při kontrole položek před odesláním do nabídky občas vidíme, že některá z položek je předražená. Voláme pak prodejce a domlouváme snížení ceny. Obvykle je to prodejce-neprofesionál, který měl upřímný pocit, že má doma něco vzácného, většinou to pochopí a cenu sníží. Někdy nám předražená položka ale uteče, buď proto, že výši ceny přehlédneme, nebo proto, že její správnou cenu sami neumíme dobře odhadnout. Pak se stane, že nás upozorní někdo z našich klientů a my zase voláme prodejce a postup se opakuje.

            Minulý týden jsme se ale dostali do konfliktu s prodejcem-profesionálem. Na předražení položky, kterou dal do nabídky, nás mailem upozornil jiný klient. Ověřili jsme si cenu srovnáním a zjistili, že je skutečně nemravně předražená. Prodejce ale odmítl cenu snížit s tím, že to je jeho věc, za jakou cenu zboží nabízí.

            Prodejce má pravdu v tom, že je skutečně jeho věc, za jakou cenu zboží nabízí, ale jen potud, pokud je nabízí ve svém obchodě nebo na svých internetových stránkách. Pokud zboží nabízí na našich stránkách a pod nabídkou je podepsán eAntik, tak už to není jeho věc, ale naše věc. Prodejce tento argument neuznal a tak jsme s ním ukončili spolupráci.

            Víme, že ceny starožitnického zboží nejsou nijak přesně stanovitelné. Víme, že i totéž zboží někteří prodejci nabízejí levněji (protože s prodejem spěchají) a jiní dráže (protože nespěchají). To je v pořádku a považujeme to za samozřejmé, pokud odchylky leží v přiměřeném pásmu kolem jakési „ceny rozumné“. Jakmile je ale odchylka příliš veliká, ať už nahoru nebo dolu, snažíme se zasáhnout. Příliš nízká cena není sice nemravná, ale mate kupce, vytváří vůči zboží nedůvěru a může poškozovat ostatní prodejce. Vědomé nasazení ceny nemravně vysoké považujeme za vysoce nemravné a s takovým prodejcem prostě končíme.

 Michael Třeštík