(37)
9/11/2012
Výňatek z knihy Umění vnímat umění (13)
Smysl díla
Přestože erbovním problémem abstraktní malby je „nesrozumitelnost", myslím, že daleko podstatnějším problémem je její smysl. Není nijak těžké pochopit, že ve stříkancích amerického expresionismu nebo v čistých liniích geometrické abstrakce nelze hledat nějaký zakódovaný „normální obrázek", který když je člověk správně poučen, nakonec v nich jako zjevení uvidí nebo najde. Daleko obtížnější je smířit se s tím, že jsou to opravdu „jenom" stříkance nebo „jenom" linie a že to přesto má nějaký smysl. Obhájit smysl obrazu, když na něm „nic" není, tedy nic ve smyslu předmětném, není a nebylo úplně snadné, a možná také proto tolik abstraktních malířů tak usilovně filosofovalo, zaštiťovalo se různými theosofiemi, spiritualitami a svou práci komentovalo termíny jako transcendence, zjevení, absolutní významy. Abstraktní malba, nezatížená obrazy banálních předmětů, jim prý umožnila větší „čistotu" v zachycování, vyjadřování nebo sdělování různých abstraktních a mystických pocitů a pravd. Umožnila vyjádření „hlubokých myšlenek o zákonech vesmíru". Apoštolů těchto snah bylo mnoho (Mondrian, Malevič, Rothko a další), zdá se mi ale, že ač se snažili sebevíc, dosáhli přenosu vizuálních vjemů, nikoli transcendentálních myšlenek. „Mondrian ... toužil po umění, které by odráželo objektivní zákony vesmíru... aby jeho umění odhalovalo neměnné reality nacházející se za stále se měnícími tvary subjektivního jevu," píše Ernst Gombrich. Myslím, že mám smysl pro patos i pro nadsázku, ale v tomhle případě nevím, jestli se mám divit už Mondrianovi nebo až Gombrichovi.
(Michael Třeštík, Umění sbírat umění – Guerilia writing about art, nakl. Gasset 2011)
počet přečtení 2069