Lvice ne úplně, lvice jen
Intuitivní představu o tom, co je obraz, máme všichni přibližně stejnou. V největším zjednodušení je obraz „rovná barevná plocha, která připouští jakýkoli počet čtení, včetně toho správného," jak řekl historik Ernst Gombrich. Ale aby bylo možno vynalézt obraz, bylo třeba nejprve vynalézt zobrazení.
Vynález zobrazení je mimo dosah historického zkoumání. Třicet nebo možná čtyřicet tisíc let staré jeskynní malby jsou nejstaršími zobrazeními, která známe, ale kolik tisíc nebo desítek tisíc let zobrazování, která neznáme, jim předcházelo a jaká následovala pár tisíc let po nich, to nemůžeme zjistit ani odhadovat.
Mohu si jen představovat okamžik, kdy si nějaký pračlověk uvědomil, že v něčem vidí něco jiného. Vidět něco v něčem. To je vlastně jeden z největších zlomů v dějinách: Pračlověk. Toto je kámen. Ten kámen má na sobě plno rýh. Tyhle rýhy... Diví se. Třeba uběhne pár tisíc let a jiný pračlověk a jiný podobný kámen: Tyhle rýhy... A pračlověk najednou znejistí, začne se rozhlížet. Neví, co se děje, něco není v pořádku. Lvice. Možná ještě týž pračlověk týž den, možná o rok nebo o tisíc let později jiný pračlověk a jiný kámen. Lvice. Někde lvice. Lvice ne v křoví, lvice ne úplně. Lvice jen. Lvice kouká do strany. Dvě rýhy od toho místa sem. Lvice kouká do strany, dvě rýhy, lvice. Toto je lvice. Tyto dvě rýhy jsou jako lvice, když kouká do strany. Asi takhle si představuji počátek schopnosti člověka vidět a chápat zobrazení.
(Michael Třeštík, Umění sbírat umění – Guerilia writing about art, nakl. Gasset 2011)