Musíme se pokusit
V Metropolitním muzeu v New Yorku, ale mohlo to být kdekoli jinde, jsem stál před sotva půlmetrovou gotickou deskou se třemi králi, jak se přišli podívat na Ježíška. Svatozáře zlacené, roucha jemně řasená, výrazy přiměřené. Čtyři andílci v povětří, několik zvířátek, svatý Josef a ještě dvě postavy, které jsem nepoznal. Vše samozřejmě krásné, neuvěřitelné a přibližně z roku 1320. Giotto di Bondone.
O několik dní později, ale mohlo to být totéž odpoledne, jsem se díval v Brooklynském muzeu moderního umění na videoart nějaké umělkyně. Krásná nahá žena stála zády ke kameře na prázdné písčité pláži u moře. Vzrušujícími pohyby boků točila kolem sebe obručí. Kruh obruče opisoval přesné geometrické křivky, které se rozvíraly a zavíraly v rytmu kroužení jejích boků. Problém byl jenom v tom, že obruč byla ze dvou smyček ostnatého drátu. Hroty drátu každým dalším oběhem tělo ženy zraňovaly a po jejích stehnech po chvíli tekly pramínky krve. Ona ale dál rytmicky kroužila svými vzrušujícími boky.
Je obtížné nezanevřít na svět, v němž performance masochistické feministky a gotický deskový obraz patří pod stejný pojem, je obtížné chodit po světě a mít v kapse klíč, který by se hodil k obojímu současně.
...
Navzdory matoucí mnohoznačnosti umění, navzdory nepřízni a nepochopení odborné veřejnosti, navzdory naší nevzdělanosti, musíme se pokusit vyvzdorovat na umění svůj vlastní prospěch. Musíme se pokusit přijít o co nejméně hodnot, které nám umění může poskytnout, musíme se pokusit urvat, co se dá.
(Michael Třeštík, Umění sbírat umění – Guerilia writing about art, nakl. Gasset 2011)